Pevnost Neratzia, 2. část

Po opakovaném vítězství Rhodosu (1480) a škodách ze zemětřesení v roce 1493 byla zahájena kolem roku 1495 výstavba vnější části. S příchodem nových válečných technik, jako bylo třeba použití černého prachu, byly postaveny v rozích přední bašty.

Další obléhání ostrova Rhodos (1522) skončilo porážkou Johanitů a pevnost převzali v lednu následujícího roku Osmané.

Pevnost Neratzia na ostrově Kos sloužila během osmanského období jako vojenská posádka a sídlo guvernéra. Na rozdíl od některých jiných budov zde nebyly provedeny žádné zásadní změny. Jak dokazuje písemná zpráva z 19. století, byl sem zakázán přístup cizincům.

Opevnění ale nebylo dobře udržováno, vodní příkop byl suchý a přístavní zátoka zanesená. Kromě toho zničil roku 1816 výbuch střelného prachu velkou část vnitřní pevnosti.

Během rozsáhlých restaurátorských prací během italského období bylo z velké části zničeno několik osmanských pozůstatků, aby se zdůraznil charakter středověké tvrze. Za německé okupace tady byli v říjnu 1943 uvězněni řečtí vlastenci.

Dnes tu můžete všude objevit antické architektonické fragmenty, jako jsou sloupy, hroby nebo oltáře, a také erby některých velmistrů. Třeba na vnitřních hradbách si můžete povšimnout znaku velmistra ze 3. čtvrtiny 15. století. Vnitřek připomíná muzeum pod širým nebem, kde se návštěvníci mohou svobodně pohybovat prakticky kdekoli.

Vstup ústí do čtvercové věže na jihozápadní straně pevnosti, kde spatříte mramorové vstupní otvory a mramorové překlady, nesoucí znak velmistra d'Aubussona. Koridor u brány byl tvořen deseti kamennými pilíři ze žuly, které pocházejí z dávné křesťanské baziliky v Limenosu.

Malé věže sestávají ze stejných svislých stěn, zakončených mohutnými hradbami. Ke stavbě bylo používáno mnoho stavebních materiálů ze starých budov a z mramoru. Ze čtyř okolních sloupů byly zachráněny tři. Vnější zeď byla ozdobena jemnými vzory, které sem byly umístěny během stavebních prací.

V rozích stávaly čtyři obdélníkové bašty, postavené tak, aby vydržely útoky spojené se střelbou z děl. Pohyb mezi vnitřními zdmi umožňoval klenutý most. Spojení s opevněným středověkým městem "Hora" fungovalo za využití pohyblivého mostu, který byl široký asi 33 metrů. Za italské nadvlády sem vedla rovná přístupová cesta, dnes označovaná jako silnice Finikon. Bašta vnější zdi měla zakřivený prostor s otvory pro děla.

Dále tu byly vybudovány šachty, které odváděly kouř ze střílejících děl. Střechy obranných stanovišť byly také posety otvory, odkud pálila na nepřátele pevnostní děla. D'Aubussonova bašta byla pravděpodobně první, která tu byla kdy postavena. Práce začaly v roce 1489 a soustředily se na obranu severní strany pevnosti.

Jihozápadním směrem se rozprostíral přístav města Kos a bašta velmistra Fabrizia del Carreta. Měla kruhový tvar s několika otvory pro děla. Na východní straně vnější zdi je bašta se čtvercovou chodbou a s přízemím, a s devíti dělovými střílnami a s odvětráním. Je zde také skalní terasa, která vede do prvního podlaží a na střechu. Dalšími přístavbou pak byla ještě jedna kamenná bašta vyhloubená ve skále.