Pevnost Neratzia, 1. část

Pevnost Neratzia je johanitskou stavbou ve městě Kos, na stejnojmenném řeckém ostrově Kos. Její označení je odvozeno od mnoha hořkých pomerančovníků, které tehdy rostly v jejím v okolí, a byly tehdy pro město i ostrov zcela běžné.

Pevnost je postavena na úzkém poloostrově, východně od přístavu Mandraki a severně od palmového "bulváru" Leoforos tun Finikon. Na severním konci poloostrova najdete také přístav lodí. Jedinou přístupovou cestou pro pěší je kamenný most z náměstí Platia tou Platanou, přes bývalý vodní příkop.

Vzhledem ke své poloze na ostrově Kos před zálivem Keramos sloužila Neratzia k obraně přístavu. Spolu s johanitskou pevností Petroumiou, vzdálenou asi 20 km severozápadním směrem v maloasijském Bodrumu, hlídala mořskou cestu mezi městy Konstantinopol (pozdější Istanbul) a Alexandria v Egyptě.

Jak známo, rytíři Řádu Svatého Jana byli vyhnáni ze Svaté země a uchýlili se na ostrov Rhodos. Tam poté vytvořili propracovaný obranný systém, jehož cílem bylo vytvořit bezpečný průchod pro poutníky a návštěvníky Svaté země. Nebezpečí útoků osmanských Turků a pirátů vytvořily z opevněné Neratzie jednu z hlavních obranných bašt západní civilizace.

Oblast byla osídlena již v dobách antiky. Existence opevnění z byzantského období nebo ještě z dřívějšího období je stále nejasná, protože se ještě neprováděly archeologické výzkumy. První písemná zmínka pochází z roku 1395, kdy italský cestovatel Nicolo de Martoni popisuje nedobytnou pevnost, která je obklopena ze tří stran mořem a jezerem na čtvrté straně.

Po převzetí ostrova Kos v roce 1315 Řádem maltézských rytířů pod vedením velmistra Foulquese de Villaret, nechal pravděpodobně jeho nástupce Helion de Villeneuve provést první práce. Asi od roku 1377 se začalo pod vedením Jeana Fernandeze de Heredia s výstavbou. Přitom byly objeveny také antické ruiny města zničeného zemětřesením, a stejně jako v případě Asklepionu byly použity jako stavební materiál.

Neustále se opakující bitvy s Osmanskou říší a s egyptskými mamlúky v polovině 15. století přinutily Johanity opevnění ještě vylepšit a rozšířit. Benátský šlechtic Fantino Quirini a hrabě ze Stampalie získal ostrov Kos pod podmínkou, že se bude bránit proti Turkům, a v roce 1440 odrazil útok mamlúků.

Po příkazu z ostrova Rhodos v červnu 1444, udržet ostrov za všech okolností, vydal nechráněné město. Zároveň nechal zničit okolní domky, aby posílil pevnost. Po obléhání Rhodosu mamlúky v srpnu 1444 dojednal Fantino Quirini v listopadu téhož roku příměří pro Kos a okolní ostrovy.

V roce 1445 byla postavena z přístupu na jižní straně půlkruhová věž. I po pádu Konstantinopole v roce 1453 řídil Johanité na Rhodosu mořskou cestu do Alexandrie. O 4 roky později přistálo 156 osmanských lodí s přibližně 16 000 vojáky a našli pevnost i její okolí opuštěné. Obyvatelé ostrova (asi 12 000 osob) se totiž stáhli do pevností Palio Pyli, Kefalos a Antimachia.

Ačkoli Osmané měli pod kontrolou téměř polovinu ostrova, odešli z nevysvětlitelných důvodů z ostrova, po 23-denním obléhání a plenění. Roku 1478 byl zpevněn přístup k pevnosti.