město Kos

Chrám Panny Marie z Gorgopigi

Tento kostel byl zařazen do kategorie památek hlavního města na ostrově Kos v roce 1963 poté, co vyšlo najevo, že stával na bývalých vinicích Panny Marie z Neohoritissy.

Gorgopigin znamená v překladu něco jako "rychlé jaro" a Panna Marie z Gorgopigi naslouchala zejména těm nejchudším lidem.

Kostel je jednolodní a má trojstranné venkovní oblouky. Jeden vchod objevíte uprostřed jižní strany a druhý pak uprostřed strany západní.

Východo - západní brána se nachází na východním konci jižního opevnění směrem k moři. Stojí na nábřeží u vchodu v centrální poloze a s největší pravděpodobností byla využívána k nouzovému vstupu.

Byl tu umístěn emblém velmistra Maltézského řádu, Juana Fernandeze de Heredia (1376 - 1396), kdy býval velitelem Rytířů na ostrově Kos Schlegelhotz (1386 - 1412). Na nejvyšším podlaží pak Turci vybudovali další přístavby. Ty se skládaly z řady podlouhlých otvorů a z malých oblouků.

Rytířský dům guvernéra Francesca Sanse

Podle historických pramenů v časech středověkého města Chora na řeckém ostrově Kos žili převážně Židé a řečtí ortodoxní křesťané.

Nic neobvyklého nebylo, že místní, dobře si žijící turecké a řecké rodiny, žily v Choře za hradbami v oblasti pomerančovníkových hájů, nebo se věnovali obchodům v přístavu.

Vnější město bylo rozděleno do "okresů", které odpovídaly rozdělení obyvatelstva na křesťany, židy a muslimy. Takovéto rozdělení ostrova podle obyvatel zůstalo téměř až do konce 19. století.

Hlavní město Kos na stejnojmenném řeckém ostrově je po městech Rhodos a Kalymnos třetím největším městem Dodekanských ostrovů. Žije zde přibližně 15 tisíc obyvatel.

Město Kos v posledních letech bohatne díky cestovnímu ruchu. Díky mnoha památkám a jiným zajímavostem ho navštěvuje mnoho turistů, na prohlídku Kosu by si měl člověk vyčlenit nejméně dva dny.

Centrum města tvoří velké náměstí Platia Eleftherias (Náměstí svobody). Kolem něj je umístěné muzeum ostrova Kos, nápadná mešita Defterdar a tržnice (otevřena denně kromě neděle).

Na 17 zrestaurovaných sloupů antické sportovní haly gymnasion je skutečně impozantní pohled. Uprostřed byla nádrž na vodu, kde se sportovci mohli umýt a ze stejného důvodu byly vybudovány i západní lázně.

10,5 m široká zpevněná cesta (Decumanus Maximus), široké schodiště pro místní občany a arkády pak rozdělovaly město Kos nad druhou ulicí "Cardo". Stávalo tu po obou stranách ulice mnoho římských staveb a pod ulicemi fungoval velmi složitý systém kanalizace a odvodňování.

Ten kdo navštívil řecký ostrov Kos poprvé, byl asi ohromen tím, že mnoho archeologických nalezišť je rozptýleno právě v hlavním městě Kos.

Podle historických pramenů bylo stejnojmenné hlavní město ostrova jedním z nejkrásnějších pobřežních měst starého světa. Mezi stavby, které město zdobily během helénského období, patřilo i divadlo, prytaneion (sídlo tehdejší vlády) a stará agora - stavba, která sloužila k dvojímu účelu, k funkčnosti a dekoraci.

Muslimská svatyně Lotzias

Mešita byla postavena Yazi Hasanem v roce 1876, možná na místě bývalého byzantského chrámu svatého Jiří. Je to dvoupatrová budova, na jejíž stavbu se používaly antické úlomky z okolí.

Vedle minaretu se nacházel náboženský soud až do roku 1933. Severovýchodně od mešity se nacházela okrouhlá desetistranná kašna, pokrytá bílým mramorem. 7 oblouků podpíralo kopuli. Během údržbových prací bylo zjištěno, že dřevo na stavbu se kdysi získalo ze švédské ztroskotané lodi.

Mešita Defterdar

Po opakovaném vítězství Rhodosu (1480) a škodách ze zemětřesení v roce 1493 byla zahájena kolem roku 1495 výstavba vnější části. S příchodem nových válečných technik, jako bylo třeba použití černého prachu, byly postaveny v rozích přední bašty.

Další obléhání ostrova Rhodos (1522) skončilo porážkou Johanitů a pevnost převzali v lednu následujícího roku Osmané.

Pevnost Neratzia je johanitskou stavbou ve městě Kos, na stejnojmenném řeckém ostrově Kos. Její označení je odvozeno od mnoha hořkých pomerančovníků, které tehdy rostly v jejím v okolí, a byly tehdy pro město i ostrov zcela běžné.

Pevnost je postavena na úzkém poloostrově, východně od přístavu Mandraki a severně od palmového "bulváru" Leoforos tun Finikon. Na severním konci poloostrova najdete také přístav lodí. Jedinou přístupovou cestou pro pěší je kamenný most z náměstí Platia tou Platanou, přes bývalý vodní příkop.